Tímto dopisem chci společně s níže podepsanými lékaři, lékařkami, porodními asistentkami, zdravotními sestrami i dalšími zdravotními pracovníky a pracovnicemi vyjádřit svůj nesouhlas s opakovaným poskytnutím prostoru ultrakonzervativní organizaci Hnutí pro Život (dále HpŽ), které je uvedeno na stránkách kongresu České gynekologické a porodnické společnosti ČLS JEP na seznamu partnerů v sekci Ostatní vystavovatelé. Jsme si vědomi, že rozhodnutí o doprovodném programu je čistě záležitostí ČLS JEP, přesto považujeme za nutné se ohradit proti účasti HpŽ na odborné zdravotnické akci.

HpŽ má za cíl úplné omezení interrupcí, což vyplývá jednak z veřejných vyjádření, jednak z práce novinářů a novinářek zabývajících se mapováním aktivit této organizace. Omezení přístupu k interrupcím vede pouze k „potratové turistice“, ilegálním přerušením těhotenství za život ohrožujících podmínek a v konečném důsledku i k ohrožení života těhotných žen. O tomto dostatečně vypovídají kazuistiky ze sousedního Polska, případně ze Spojených států amerických a dalších zemí, kde byly interrupce přesunuty do ilegality či výrazně omezeny. Naopak k proklamovanému nárůstu porodnosti ani v těchto zemích nedochází.

HpŽ zároveň na svých webových stránkách (např. ve zprávě o své účasti na kongresu České gynekologické a porodnické společnosti) zdůrazňuje, že svobodné a dobrovolné rozhodnutí ženy je podmínka pro umělé ukončení těhotenství. Proti tomu nelze nic namítat, nicméně za tímto prohlášením se skrývá snaha o rozšíření informačních brožur Hnutí mezi pacientky či odkázání na Linku pomoci, která se sice prezentuje heslem „Nesoudíme, pomáháme“, ovšem je provozována hnutím, které má právě za cíl omezení umělých přerušení těhotenství. V kontrastu s tvrzením, že prioritou hnutí je zaručení svobodného, nezávislého a dobrovolného rozhodnutí ženy podstoupit interrupci, je například i článek Otec a jeho práva rozhodovat o životě dosud nenarozeného dítěte advokáta Mgr. Tomáše Hromka, uveřejněný na webu HpŽ, kde uvažuje o možnostech změny legislativy tak, aby otec nenarozeného dítěte mohl svým nesouhlasem neumožnit interrupci (!) či alespoň požadovat odškodné při jejím provedení (toliko ke svobodnému rozhodnutí ženy), které by mohl vyžadovat i po zdravotnických zařízeních.

Není prací nás, lékařů a lékařek, posuzovat důvody, které pacientku k přerušení těhotenství vedou. Naší rolí je pouze zkontrolovat, zda byly splněny zákonné podmínky (tedy maximálně 12+0 týden těhotenství při interrupci na vlastní žádost či 24+0 týden těhotenství ze zdravotní indikace) a zda neexistuje medicínská kontraindikace zákroku.

V závěru dopisu bych se ještě rád ohradil proti nesprávnému používání terminologie HpŽ. V materiálech tohoto hnutí se běžně vyskytuje termín „potrat“, jehož medicínský i právní význam se liší od interrupce. Rétorika HpŽ, která se zaměřuje proti „potratům“ může být zraňující pro ženy, které mají zkušenost se samovolným zánikem těhotenství či takovou ztrátou právě procházejí.

Respektujeme existenci HpŽ a právo jejich členek a členů propagovat své názory ve veřejném prostoru, byť nám propagace konzervativních hodnot pod rouškou nesoudící pomoci přijde neetická. Avšak jejich účast na odborné lékařské akci je něčím, s čím chceme tímto dopisem vyjádřit nesouhlas, a rovněž na tento fakt opětovně upozornit laickou a zejména odbornou veřejnost.

MUDr. Dvořák